Když ptáčka lapají, né vždycky zpívají

"Hleďte, už jde!" vyhrkla Anežka.
"Vždyť to je ten dědeček z vězení!" vhrkl Jiří. "Pozor, pane!"
Pozdě. Dědeček šlápl do hromady listí a najednou visel za kotník v provaze na nejbližším stromě. Spadl mu plnovous, umělý nos a vrásky. Teď se celkem mladému muži houpala u pasu růžová motyčka a černá chlupatá rukavice.
"Cože?" vyhrkl Adam.
"No, co? Převlékat se a nenápadně hýbat dějem je můj denní chléb. Celou dobu vám jako dědeček dohazuji nápady. Ovšem při každé akci jste na dědouška zapomněli. Tak jsem mohl nenápadně zmizet a dělat kromě dědečka ďábla. Nebo cokoli jiného," vysvětloval čerstvě chycený bůh.