Dialog

Hej, autore!
Co jeee?
Piš.
Nevím jak.
Téma přece znáš!
Znám. Buuublina.
No vidíš, takové hezké kulaté slovo.
To jo, to máš pravdu, kulaté bubliny opravdu jsou.
Tak vidíš.
Jenže…
Co jenže?
Jak dostat bublinu do středověku…?
Snadno.
To se ti řekne, snadno. Chtěla bych tě vidět.
Ty jsi autor, ne já. Já jsem hlas svědomí.
Když už, tak autorka. To mám dát staré chůvě do ruky bublifuk?
(Hlas svědomí mlčí.)
Nebo hradnímu pánovi žvejku?
(Hlas svědomí stále mlčí.)
Nebo by hrnčíř uplácal z hlíny?
(Ticho.)
To bylo keců, a když máš teď poradit, držíš zobák.
(Hlas svědomí pořád mlčí.)