Cesta ven

Čeká v cele a hlavou mu běží události dnešního dne. Tak je tedy rozhodnuto. Odsoudili ho k smrti upálením. Co taky jiného.
Nechce se mu umřít, to rozhodně ne. Ale má snad jinou možnost?

Vtom si všiml, že dveře cely nebyly dovřené. Pomalu otevřel. Nakoukl do chodby, nikde nikdo. Že by stráže někam odešly? Vyšel ven a plížil se podél zdi. Schodiště, po něm dolů. Nádvoří, a tamhle brána vedoucí ven z hradu. Ke svobodě! Rozběhl se.

Chytly ho dvoje silné paže a za hlasitého smíchu táhly zpátky do cely.
Nikdy by neunikl. Jen ho nechali, aby si to myslel.