Bylo, nebude

Kolegové na nás nevěřícně zírají. Sedíme v jídelně a docela živě se bavíme. Ještě slavíme včerejší Kopeckého třetí místo ve výročním klání. Tak skvělý výsledek měl nováček naposledy, když jsem začínala já.
Kopecký se zrovna směje něčemu, co mu poslala jeho máma smskou, drcá do mě loktem a jídelna se kolektivně nadechne v očekávání toho, že mu utrhnu hlavu. Každý tady ví, že nemám ráda doteky. Místo toho se zasměju.
"Co to do prdele..." Ozve se tiše z davu čumilů.
Otočím se na ně a většinu jich vyděsím, protože se na ně usměju. Asi poprvé.
"Jsme s Kopeckým ve vývinu."