Slunce teprve nesměle vykouklo přes obzor, když si uvědomili, že veškerá snaha byla marná. Fregata dopadla svou kořist a cenila na ni třináct párů bronzových tesáků připravených zahryznout se do jejích boků.
Frances sledovala temnou siluetu jejich protivníka se zachmuřeným výrazem. Dva týdny kličkování se staly fraškou. Přesto byla rozhodnutá nedat svou loď zadarmo. Nezvadne jako moucha lapená do osidel rosnatky. Však ještě poznají, že stará šalupa má také zuby.
„Všichni muži k dělům! Pane Sullivane, máte velení!“
„Ale…“
Stačil pouhý pohled, aby spolkl námitku.
Možná se nedožijí poledne, možná padnou do zajetí, ale cenný náklad nepřítel do rukou nedostane.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Hrome, to se to rozjíždí!
Rya
Hrome, to se to rozjíždí! Tuze napínavé!
Já ti nevím jestli už
Terda
Já ti nevím jestli už nedojeli. Ještěže téma konec už tu bylo. Díky!
Ojoj
Erys
Hej, já se o ně bojím! :)
Boj se boj. Díky za komentář
Terda
Boj se boj. Díky za komentář :)