Z krajiny vod a strání

Klidnou hladinu Sázavy nad Kamenným Přívozem čeřil lehký vánek a pádla opozdilých vodáků. Vážky nad řekou tančily lehkokřídlý waltz, vlaštovky kroužily pod nebem, které měnilo barvu z blankytu na královskou modř. Rzounek s Timinkou odpočívali na zarostlém ostrůvku, jen chvějící se vousky kolem zrzavých tlamiček prozrazovaly, že ještě neusnuli.
„Nou fjůčr!“ ozvalo se zavřísknutí.
„Debil,“ poznamenal Rzounek.
Timinka povzdychla a otevřela oči.
„Panks noded!“
Po řece se rychle blížilo cosi neidentifikovatelného, jasně zeleného. Jeden z vodáků se v panice pokusil tu podivnost praštit pádlem.
„Fááááák!“
„Zabil ho?“ zajímal se Rzounek.
„Rzounku!“
Ale mít šíleného mladšího bratra bylo vážně k zbláznění.