Chvění

Většinou toho všichni namluví dost. Až na Teal'ca, samozřejmě, ale jeho přítomnost je jaksi hlučná sama o sobě. Daniel vykládá prakticky nepřetržitě. Carterová vyplňuje jeho nádechy technickými detaily. Když náhodou zmlknou oba, začne plukovník něco o rybách nebo hokeji.
Ale někdy, večer, když jsou hotoví a výjimečně na ně nikdo neútočí, sesednou si vedle sebe. Pozorují západ slunce (nebo dvou) nebo východ měsíce (nebo dvou. V jednom památném případě čtyř).
A to jsou pak všichni úplně zticha a po chvíli se i jejich nádechy mimovolně spojí v jeden.
Neuměli by pojmenovat, co to vlastně je, ale mlčí, aby to nevyplašili.