Úcta k životu

Mnohokrát jsem je slyšel řečnit o úctě k životu. Skláněl jsem přitom hlavu až k zemi a snažil se potlačit hořký smích.
Nikdy nikoho nezabili. Nepoddajné zajatce, kteří pomalu umírali v klecích, oplakali s nelíčeným zármutkem.
Nejedli maso a tvrdě trestali opovážlivce, kterým se při práci na polích podařilo ulovit zajíce nebo myš.
Nepotřebovali se oblékat, a tak jsme i my, jejich otroci, chodili nazí, pokud ovšem nepovažujete tetování služebníků a krvavé jizvy za oděv.
Nenosili nic z cizí kůže, ale my tu jejich nesčetněkrát cítili na svých zádech.
Biče, kterými nás učili slepé poslušnosti, pocházely z jejich vlastních těl.