Rozbal to

Použil nehty a přidal na síle. 

„Máš přece vlastní hlavu,“ dunělo mu v uších.

Metoděj kývl, kam až ho vlákna pustila. Měl, a v ní… barvy se změnily. Před očima se mu začal odvíjet nový sen. 

V kukle se objevila prasklina. 

Pohnul uvolněnými dlaněmi. Sevřel kraje. Pořádně zatáhl. Můří křídla vyrazila čistě papírový tón a balicí papír s obrázky motýlů se roztrhnul. Pod lípou zavonělo jehličí. Chlapec se ušklíbl a vykročil do tmy. Měl vlastní sny a nebál se je použít. 

Do vlasů mu stekla kapička vosku. Podíval se vzhůru a koruna stromu vzplála jasnými světly vánočních svíček. 

Můry vzlétly.