25. Úpal

„Domluveno!“ tři dlaně plácly o mokré křídlo. „Dovedeš nás do Pavích vod a my ti pomůžeme vzletět!“
Rejnok se spokojeně protáhnul: „Stačí na chvilku. Aby viděly!“
Slunce překonalo nejvyšší bod. Vzduch znehybněl.
Starosta si otřel čelo.
„Co bude dál?“
„Odpočinek,“ Rejnok zívnul. „K dokonalé orientaci potřebuji hvězdy!“
„Nevíš, že spadly?!“
„Pro světelné záblesky mám cit. Svrbí mě bodák. Dnes v noci znovu vyjdou.“
Artur kývl hlavou: „Počkáme!“

„Vedro, že by rejnoka nevyhnal!“ rejnok se roztáhl na hladině. Na černé kůži se mu srážely kapky potu.
Vzduch se klepal a obrysy lodě tančily před očima.
„Neremcej, aspoň jsi ve vodě!“ Knihovník byl rudý a těžce dýchal.
„Zatracená voda!“ Starosta si přejel vysušené rty. „Nenapadlo tě vzít víc lahví?!“
„Napadlo!“ Artur vytáhl placatku. Zarazil se: „Dáš si?“
Starosta si pořádně přihnul.
„Bude vás bolet hlava!“ Knihovník roztřepal plavky, nasadil si je na lysinu a pečlivě utáhnul šňůrku. „Co koukáte, peče se mi pleš!“
Artur polknul a pálenka se mu rozeběhla po patře. Upravil si klípec a nezakrytým okem mrknul na Starostu. Rozesmáli se.
Starosta namířil na Knihovníka prst a neobratně s ním zašermoval: „Ty a tvoje nedílná součást!“
„Pleš anebo plavky?“ škytl Artur.
„Blbci!“
„Líbilo se mi, jak jsi byl jako dítě roztomilý, když jsi měl holou hlavu!“
„U mimin je to normální!“
„Prosím tě, bylo ti deset!“

Rejnok se potopil a usnul. Vedro bylo nesnesitelné. Nad palubou viselo tíživé ticho.
„Arture?“ Starosta odkryl plachtu, která mu chránila obličej před sluncem, a nadzdvihl se na loktech. Z pusy se mu odpařoval alkohol. Hlasitě říhnul: „To oko mě fakt mrzí.“
„Cože?“ Artur se podrbal pod klípcem a opilecky se rozchechtal. „Myslíš tohle?!“
Odhalil druhé naprosto zdravé oko.
„Je v pořádku?!“
Artur pokrčil rameny a napřímil se: „Klípec vypadá mužně a pirátsky! Na záchrannou výpravu to sedí nebo ne?“ Naklonil se k bratrům a jazyk se mu pletl: „Kluci, proč jste vyrazili se mnou?“
„Zachránit čest!“ Ozvala se rána, jak hřbet ruky dopadl na dřevo. „S mojí autoritou si nikdo zahrávat nebude!“ Starosta se zamračil: „Záchranná akce kvůli třem parchantům! A bez úředního povolení!“
„Zachránit,“ Knihovník se zasnil. „Leda poklad!“ tvář se mu rozjasnila a zjihla. „Zlato a život na úrovni! A hlavně,“ sundal růžové brýle a odplivnul si: „zbavit se toho spratka, co zjistil, že neumím číst!“