Zvedá se vítr

Kapitán Naděje se přehraboval v mapách. Na jeho vkus byly ty, které měl k dispozici, až příliš nedokončené. Prý země neznámá… Ale proč i moře? Všude samí lvi…
Konečně zpozoroval sextant, který hledal. Seděla vedle něj myš. Když se ji pokusil mávnutím odehnat, jen ho upřeně pozorovala korálkovýma očima. Zamračil se na ni.
Jeho nespokojené mručení přerušilo zaťukání na kajutu.
Vstoupil sebevědomý muž, který měl celou výpravu na svědomí.
„Říkám vám, vašnosti,“ navázal kapitán tam, kde posledně skončil, „nezdá se mi to.“
Muž se klidně usmál a lusknutím prstů zapálil svíce na stole. „Bude to v pořádku.“
„Bude,“ přisvědčila myš.