Oheň, co všechno mění

Tereza si hryže nehty. Dáňa se tváří vážně. Kristina mlčí.

Fagule chytne hned napoprvé. Smůla bublá, škvaří se, prská. Tma se rozestoupí. Ohnivé kapky slavnostně dopadají do trávy.

Zapaluji světlo pravdy, které praví:

Mluv pravdu,
buď pokorný,
hraj čistě podle pravidel.

Dívčí tváře se rozhoří jasným plamenem

Kristina hodí svou kůru do ohně. K nebi vyletí roj jisker. Bříza se svíjí, hoří, černá. „Pomáhat, překonat strach, žít správně,“ vepsané přání se mění na popel. Cítí, jak se jí třesou ruce. Dotkne se vlajky: „Slibuji na svou čest…“ Hlas jí přeskočí. Narovná hlavu a pokračuje. Najednou je větší. Krásnější. Téměř dospělá.