Býlí

Plukovník byl veskrze racionální muž. Jako takový již kdysi dovodil, že kdo žije déle, než by bylo jeho příbuzným milo, musí udržovat nedbale přátelské vztahy s ženami, které umí uřknout i dobytek z vedlejší vesnice. Záhy si nosíval domů vedle nových příběhů i svalník, sladký lupen, černý kořen, kobylí mléko a volský jazyk, usilovně vařil, masíroval a přikládal. Projevoval však v ohledu samoléčby podivuhodnou nedbalost, když z bylin určených k obkladům vařil odpolední čaj, vonné masti si s oblibou mazával na chleba a ze směsí na dobré spaní a zažívání si dělal pečlivě přikládané, libě vonící a zcela neúčinné obklady.