Panika na druhou

Večer nebyl vůbec zajímavý. Když mě zvali, asi nevzali v úvahu můj věk, nebo jim to bylo jedno, protože všichni byli ve věku mého - už zemřelého - dědečka.

Tohle nemá cenu. Zamířila jsem k východu, když jsem do někoho vrazila. Neznámý upadl a rozkašlal se. Tahle chvíle bude jednou významná. Naprosto jsem totiž zpanikařila, a ne jako normální lidé, kteří se zeptají, zda dotyčný potřebuje pomoc. Já jsem mu začala dávat masáž srdce.

Dalo by se říct, že to pomohlo, protože už nekašlal, ale ukázalo se, že je to nejen člověk v mém věku, ale dokonce neobvykle pohledný. Zachraňte mě prosím!