Vesmírná láska

„Jsi jako růže,“ je už léty obnošená věta,
tu jedenkráte použil, snad každý básník světa.
Láska bývá prchavá, jak vadnoucí růže květ,
však moje láska k tobě již miliony trvá let.
Přeji si s tebou prožít život, tento i ten příští,
jsme jenom dva malí hráči na vesmírném hřišti.
Hřeju tě a objímám, dáváš smysl mému žití,
při každičkém políbení ti oči láskou svítí.
Dávno nejsme nejmladší, však s tebou nebojím se stáří,
projasňuješ moje dny, byť já jsem ten kdo září.
Miluji tě, příznávám, a jen málo na tom změní,
prozradit že já jsem Sluncem a ty planetou Zemí.