Útočiště

I hrdina může mít špatný den, kdy mu všechno padá z rukou, nic ho netěší a cítí se přehlížený, nevyužitý a strašně unavený.
Kdo ví, jak se v té tiché téměř venkovské ulici ocitl.
Stanul u známých odřených dveří.
Nerozhodně pozoroval odlesky světla z oken. Věděl, že tam je útulná teplá kuchyně. Že tam bydlí přítel, který ho kdykoliv radostně přijme s otevřenou náručí. Jeho žena ho bude obskakovat a podstrojovat mu to nejlepší.
Vždycky dávají, co můžou. Štěstí mu však nedají, to není v jejich moci.
Nemá radši odejít?
Ale ne. Vřelé přijetí přece není málo.
Chmury zmizely. Zaklepal.