Ó, velký knihovníku

"Ó, velký knihovníku, přivádím návštěvu." oznámil pan Kamínek s nečekanou proměnou v hlase.
"Ohoho, pojď dál, můj starý příteli, jak je to dlouho, co jsme spolu hodovali na přízračné rybě?"
"Už si ani nevzpomínám," zakroutil hlavou tučňák. "Události minulých životů mi ve vzpomínkách splývají. Mohou to být dva nebo i deset životů!"
"Jistě, už je to dávno. Přesto tě stále nazývám svým druhem, mým přítelem a bratrem. Tehdy jsi získal mé srdce... srdce, které stále třímáš ve svých křídlech."
"A mé srdce putuje v křídlech tvých."
Dva tučňáci k sobě přiťapkali a černými křídly obepnuli jeden druhého. Nepustili se dlouho.