V temnotě ložnice se ozývalo tikání hodin a dvojí dech, jinak nic.
Aneta seděla opřená o polštář a v šedu kolem sebe viděla všechny hrozné konce. Stíny předtuch.
„Spíš?“
Neodpověděl, ale ona věděla, že ji poslouchá. Ji nebo kroky na noční ulici.
„Napadlo tě vůbec, jak to bolí mě? Opustila mě matka i dcera. Je to krásná symetrie.“
Tikot hodin. Z ulice vzdálené halekání, projíždějící vůz.
„Jestli mi teď odejdeš,“ zašeptala ještě tišeji než před chvílí, „to bude pro pána Boha vážně trumf. Šach mat, Aneto Sternbachová.“
Tikot hodin. Šustění. Přesun váhy. Vrznutí podlahy. Jen jeden dech v nočním pokoji.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Ty jo, to je těžký jak mokrá
Saphira
Ty jo, to je těžký jak mokrá duchna.
Líp bych to neřekla, takže
Kleio
Líp bych to neřekla, takže podepisuju a jdu spát.
Já vám oběma děkuji za
Ancient Coffee
Já vám oběma děkuji za komentáře :).
A to jo, tak trochu jsem si
Esclarte
A to jo, tak trochu jsem si říkala, co vlastně ona. Jenom se z toho úplně nehroutí. Ale v téhle souvislosti je to ještě horší, protože o dceru se narozdíl od své matky opravdu starala.
Je to tak, Wilhelm je z nich
Ancient Coffee
Je to tak, Wilhelm je z nich tří nejcitlivější, ale zasáhlo to všechny.
Je mi jí fakt líto :( Je to
Tenny
Je mi jí fakt líto :( Je to hrozný, objala bych je oba.
Děkují za ochotu objímat a já
Ancient Coffee
Děkují za ochotu objímat a já za komentář.