Láska křehké nervy tchyně přenáší

Dopolední slunce kreslí arabesky na cestě, jejich malá společnost se pomalu prochází, vánek jim čechrá myšlenky i vlasy.
„Není krásně?“ pronese s pohledem na dívku vedle sebe.
„Snad,“ odvětí teskně jim za zády paní Bennetová, „já nesnesu přílišné slunce.“
„Ale ten čerstvý vzduch – prospívá zdraví,“ odvětí zdvořile.
„Někomu jistě, ale s mými nervy – ach!“ ozve se tragicky.
„Slečna Mary vyprávěla o knize...“
„Neštěstí, jak ta holka jen čte!“ paní Bennetová si srdceryvně povzdechne.

Při příští návštěvě s nevinným úsměvem paní Bennetové daruje mučenku.
Ta sice v brzku zajde, nejspíš přesycená věčnými stesky, ale Mary Bennetovou přesvědčí, že si vybrala dobře.