Na sedmnácté koleji

Na Smíchovském nádraží už léta nenajdeme nejvyššího pána železničáře ani vlídného pana Blahoše z výtopny. Jezdí tu dávno docela jiné vlaky a lokomotivy.
Ale stále zůstává sedmnáctá kolej za starou výtopnou a čarovná výhybka.
Za letních podvečerů, když nebe zelená a krajinu pokrývá modravý stín, když hluk z nádraží zaznívá jen slabě jako šum a mnohem silněji jsou slyšet cvrčci, vlahé vůně večera se mísí s kouřem a výpary benzínu a v šeru září barevná světla semaforů, se vzduch přímo chvěje tajemstvím.
Možná někdy ze tmy vyjede vlak, který není v jízdním řádu. Odvážíme se nastoupit a jet – neznámo kam?