Jednou, podruhé, potřetí... tolikrát, že byl rád, že vlastně přesně neví. Z očí jeho ženy se na něj odráželo tolik emocí, za něž se nenáviděl a pro něž se styděl, protože nikdy nemyslel, že to s ním a alkoholem dojde tak daleko.
Pak náhodná, smířlivá prosba. Její souhlas, tichý, nevýrazný. A výzva, která příliš patřila jemu. Všichni vážně nemocní, kdo chtějí přijmout svátost pomazání nemocných...
Mezi řadou seniorů byl nepřehlédnutelný. V kostele bylo ticho. Vysluhující kněz si ho změřil a do ticha zaznělo: "A vy jste opravdu nemocný?"
"Ano," řekl pevně.
A najednou věděl, že Bohu to jediné slovo stačí.
Dnes snad opět veselejší.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Všechna na naděje, bolest i
Esti Vera
Všechna na naděje, bolest i důvěra v jednom slově, které stačí... krásné :)
Díky moc, Tvůj komentář
Lee
Díky moc, Tvůj komentář potěšil. :)
Líbí se mi to. Nádherně
Aplír
Líbí se mi to. Nádherně napsané. Vede k hlubokému zamyšlení.
To jsem ráda, děkuju moc.
Lee
To jsem ráda, děkuju moc. Když jsem tenhle příběh četla, hrozně se mi líbil, tak jsem ráda, že jsem ho tu mohla sdílet. :)
Máš pravdu, i když tíživé,
Evangelista biolog
Máš pravdu, i když tíživé, tak plné naděje a ne tak smutné :) A plné odvahy, přiznat si nemoc a přiznat ji i před někým jiným je hrozně těžké.
To jsem ráda. On ten příběh
Lee
To jsem ráda. On ten příběh končí šťastně, dotyčný se po přijetí svátosti pomazání nemocných už alkoholu nedotkl. :) Nevešlo se mi to tam, ale tak nějak jsem doufala, že to vyplyne mezi řádky. Díky moc!