Přesun a překážka

Družina projížděla horským průsmykem a Edvin trpěl. Zejména díky ozvěně totiž byly zpěvy neúnavných minstrelů ještě nesnesitelnější než na otevřeném prostranství.
Náhle veškerý pohyb ustal, cosi zjevně předku kolony bránilo v postupu a i zpěvy utichly.
„Co se děje, u všech ďasů, lavina snad kryje trasu?“ dotázal se Edvin lehce podrážděně, když se prodral do čela.
„Hleďte, sire,“ kývl jeden z panošů kupředu.
„Z laviny tam ani smítko, postavíme ptáčkům pítko?“
„Musíte se podívat výš, sire.“
Zvedal hlavu výš, ještě výš, až to viděl. Na samém vrcholku skály seděl povětší bílý drak.
„Tak dojdeme pro meče, ať se cesta nevleče…“