Zlatí červíci

“Rozsviť, já na tu kliku kouknu,” nabídla Jindřiška.
“Uáááááááááááá!”
“Co je zas tohle?”
“Švábííííííííí!”
“Tady už nebudu! Jdu do auta!”
“Nejdeš, děvče,” pronesla Anna, kliku v ruce. “Druhá půlka vypadla, ven se nedostanem.”
“Jindřiško?” na technicky nejzdatnější kamarádku se upřely tři páry prosebných očí.
“Milá děvčata,” rozhodila jmenovaná bezradně rukama. “Říkaly jste: berte jen to nejnutnější. Nářadí je v autě.”
“Co budeme dělat?”
Marta ukázala na okno. “Svážem prostěradla a utečem!”
“Do vodního příkopu?”

Zbytek noci strávily na stole.
Ráno přivolaný hoteliér našel v pokoji čtyři fúrie a spoustu pozabíjených švábů.
Vypitý minibar velkoryse přehlédl, ale slevu na ubytování nedal.