Tam někde

„Když jsem byla malá, dávala jsem si upadlou řasu na prst, foukla do ní a něco si přála. Prý se to pak splní.“
„To jsem taky dělával,“ zasměje se.
„To je asi známá věc,“ přitaká.
„A splnilo se ti někdy něco?“
„Ne. Mně se přání neplní. Ne takhle, když se na ně soustředím.“
Chvíli mlčeli.
„Na tebe jsem ale občas myslela. Jestli tam někde jsi a jak se máš. Zda se máš zrovna stejně tak blbě jak já... ale jen tak občas. Takže ty ses mi splnil.“
On pořád mlčel. Váhal, zda jí říct, že on si ji doslova vymodlil.