Prach a popel

Když se mi služebnictvo pošklebovalo, předsevzala jsem si, že jednou budu rozkazovat já.
Když mě matka přehlížela, slíbila jsem si, že jednou budu zářit já.
Když mě otec zavřel do šedi kláštera, umínila jsem si, že chci žít na výsluní.
Když se mě snažili předělat podle cizích představ, rozhodla jsem se nikdy se nenechat zlomit.
Když mi poroučeli, těšila jsem se na to, jak bude jednou rozhodovat jen má vůle.
Mají se všechny sliby, rozhodnutí, plány, moje já, rozpadnout v prach pro ten cejch, který mě teď pálí na rameni, v mozku, v duši?
Nikdy.
Vstanu z popela jako fénix.