Bitva

Stál v první řadě. Přílba byla o trochu větší, než by potřeboval, a svědila ho kvůli ní celá hlava. Kožená vesta taky neseděla a byla cítit cizím potem. Země byla zmáčená po dešti, takže už měl vodu v botách a promáčené onuce. S palcátem, který křečovitě svíral v ruce, vlastně neuměl a štít na něj nezbyl.
„Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte!“ zněla poslední slova velitele; snad měla povzbudit. Blbost. Voják napravo zvracel, ten nalevo – ještě kluk – se neovladatelně třásl, bledý jako stěna.
Taková blbost, pomyslel si i o několik minut později, když přidržoval svá střeva vypadávající z rozpáraného břicha.