V poledne

Bylo mu zase mizerně. Ty se vážně nikdy nepoučíš, že ne? Od jeho boje s rakovinou neuběhlo ani půl roku a už ztratil všechen respekt. Jaký idiot si to nakráčí rovnou do čekárny u doktora?! Na co si to zase hrál?
Jeho zorné pole obrůstalo černými šmouhami a pak najednou - nestačil si to vlastně ani uvědomit - špatně došlápl a letěl ze schodů dolů.
Otevřel oči a s povzdechem se dotkl svého ramene, aby zjistil, zda se zranil, ale nic mu nebylo. Doslova nic. Všechna bolest byla pryč.
Odpusť, odprosil svého anděla, že jsem si myslel, že jsem na to sám.