Lehoučký jako noční můra

“Filipe,” zašeptala Múza a mladý spisovatel se usmál. Věděl, že je ve snu, lehoučkém jako motýlí křídla. Bezstarostný. Šťastný. Najednou ucítil tlak na hrudi. Panika. Motýl se proměnil v noční můru.
“Marie? Marie!” vykřikl a s trhnutím se probudil.
Srdce mu zběsile bušilo, na zádech cítil ledový pot. Jeho tělo se odmítalo pohnout - zamrzlé ledovou hrůzou jež mu proudila v žilách. Přes bolest se zhluboka nadechl, ano, dýchání mu pomůže se zklidnit natolik, aby mohl vstát z postele a rozhlédnout se kolem, aby si potvrdil co už dávno věděl, co cítil až do morku kostí.
Byl v celém bytě sám.