Pro lásku

Klesám anebo snad padám - všude samé modro a ticho, to ticho, jen tlukot mého srdce. Tam… tam…
Tam je! Rudá plápolá na obzoru. Bílé paže mě objímají a ze rtů jí splyne šepot, proč, můj princi?
Protože tě miluji, chci říct, ale mluvit se zdá nemožné, jako by mi na prsou ležel mlýnský kámen - dýchat nemohu.
Snad pláčeš, lásko? Chutnám sůl na svých rtech, když ji líbám, a její oči se třpytí jako drahé kameny.
Kameny… balvany, kterých mám plné kapsy - přinesl jsem ti celé hrsti na náhrdelník, lásko!
Zajíkám se něhou a zavírám oči. Dobrou noc, malá mořská vílo.