Seděl proti dveřím

Vítr ho zastudil na krku, otřásl se a sevřel pažbu revolveru.
Zaskřípání.
Někdo jde. Někdo si jde pro jeho poklad.
Namířil na dveře.
Ne. Nikdo nejde, opřel se do křesla a dál se houpal, levačkou hladil chladný krk kamenné kočky. Pistoli ale stále držel.
Škubl sebou. Zřejmě usnul. Kde je?!
Spadla na zem. Sebral jí, a posadil jí vedle sebe na křeslo.
Vánek mu zježil chloupky na zátylku.
Zavrzání. To budou dveře na chodbě.
Vystřelil do dveří.
Když se podíval, za dveřmi nikdo nebyl.
Mezitím se tichý stín vytáhl na vrzající vývěsní štít pod oknem a zmizel i s kočkou.