Už se nechcem nikdy vracet (1989)

Fandom

Úvodní poznámka

Bez nároku na bod

Název vypůjčen od Lucie

Drabble

“Tak pojď
a věř
že to dobře dopadne!”

Je mi sedm. Dva měsíce chodím do školy, kde nás vyučují soušky. Máma chodí do práce, táta do práce a do hospody. Jenže dneska večer zůstal doma. Sleduje zprávy, německou stanici.
“Kurvy. Teď už přece musej táhnout..!”
Máma, zabraná do novin, ho ani neokřikne.
“Nepíšou nic,” pronese. “Bůhví jak to ještě bude…”
“Přece o tom nebudou psát v Rudým právu,” odsekne táta. Dál loví Bavoráky, poslouchá. Umí německy. Já ne, ale poznám "Prag".
“Tati, co tam říkají?”
Táta se otočí a po dlouhé době ho vidím se usmát.
“Že to bude dobrý.”

Závěrečná poznámka

Takhle nějak si to pamatuju. Když to celé konečně spadlo, tátu jsme tři dny neviděli. Vrátil se bez výplaty, zato s opicí. A dost hlasitě si zpíval.

Téma

DMD č. 9. pro 9. 4. 2021. Téma: Čekatel optimista

Skvělý, silný popis, dobré

Faob

5 let 1 měsíc zpět

Trvalý odkaz

Skvělý, silný popis, dobré vědět, jak to prožívaly mladší ročníky...! Ta neskutečná radost a naděje vyplývá mezi řádky. Děkuju.

*

winterpool

5 let 1 měsíc zpět

Trvalý odkaz

No já jsem ročník 82, s ročním odkladem, takže to vyšlo přesně na ten osmdesátý devátý. Tři měsíce, a ze soušek byly paní učitelky - a nikdo nám mláďatům nebyl schopen vysvětlit proč vlastně. Akorát vím, že některé z těch učitelek se pekelně urážely, když nám nějaká ta souška později sem tam ujela.