Vzpomínky...

Zima urputně bránila nástupu jara, ale s řevem jarních lavin svou pravidelnou porážku uznala.
O co déle vyčkávala s odchodem, o to víc i vysoko v horách ustoupila.
Stařec krok za krokem stoupal, s obtížemi popadal dech a přesto se nehodlal vzdát.
Nikdo mu cestu nerozmlouval, šli s ním bez reptání, jen s tichým údivem.
Bitva byla jeho, padesát let starou vzpomínkou.
Bitva, vlastně jen potlačení vzpoury.
Vše, i životy ukončila tehdy lavina.
Přežil jen on.
"Proč," ptali se u ledových hrobek.
"Sto kopí královských družiníků," řekl tiše, "Sto mečů, přilbic, krunýřů..."
V těch slovech zvonily zlaté mince, ne vzpomínky...