Zvednou oči od novin, až když stojí u jejich plotu. Dívka je mladičká a bože, vypadá tak unaveně a smutně a známě.
„Promiňte,“ řekne Wendell pomalu, „neznáme se náhodou odněkud?“
Přikýne. „Já... mám to na jazyku,“ zašeptá Wendell zmateně.
Dívka si setře slzu hřbetem ruky z tváře, známým gestem, Moničiným gestem. A má Wendellovy vlasy, vlnité, nezkrotné...
… A Monika najednou stojí a drží ji a ze srdce jí klouže balvan ledu a taje na všechny ty slzy strachu, co za ni nikdy neprolili, protože nevěděli, protože zapomněli... jak na ni mohli zapomenout?
„Hermiono,“ zašeptá Monika, a to jméno je kouzlo.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
A pak žili šťastně až do
Aveva
To je tak krásný a dojemný a
strigga
To je tak krásný a dojemný a milý a nadějeplný a... já už mlčím.
Tohle... mě vážně dojalo...
Carmen
Tohle... mě vážně dojalo...
Béééééééé!!!
Ebženka
Tak tohle je historický první
Terda
Tak tohle je historický první drabble které mě doopravdy rozplakalo
Jo, tohle je jedna z věcí,
kopapaka
Jo, tohle je jedna z věcí, které TAM opravdu chybí.
(tím nevyčítám nic kterékoli autorce)
Moc díky. Tohle...
Prostě se přidávám k předchozím komentářům.
Fakt na to stačilo těch sto slov, ale...
Mohlo by ( jinde a jindy ) být i víc...
Awww. *dojatá*
Dangerous
Awww. *dojatá*
Ano, tohle se v kánonu nějak nedořešilo, pokud si dobře vzpomínám. Vyřešila jsi to moc pěkně.
To je tak strašně dojemný. A
Smrtijedka
To je tak strašně dojemný. A dobře napsaný!
Tenhle okouzlující kousek by
Esclarte
Tenhle okouzlující kousek by mě málem s celou touhle záležitostí smířil.