Umění

Kapka ledové vody opustila ledové náručí kamenného stropu.
Její let doprovázelo ticho, dopad na nahé tělo zasyknutí.
Nebylo jí příliš zima, ale raději by trpěla chladem, než se hřát sálavým horkem koše s rozžhaveným uhlím.
Vyděšeným pohledem sledovala každý pohyb brousku, linie ostří nože už dávno nebyla zubatá. Snad by ocenila umění mistra, nemít ruce přivázané na kruzích v kameni.
Spadla další kapka. Zaznělo další zasyknutí.
Pro skřípání kamene na lesklé oceli už před hodinou vykřičela vše co věděla.
A slzy došly.
***
Nabroušené nože zarachotily na desce kuchyňského stolu.
Alžběta řekla, "Díky Jene, teď mi půjde maso pěkně od kosti..."