Hodina výtvarné výchovy

Pan učitel nás vzal za město a pravil: „Rozhlédněte se, děti, jak jaro všechno probouzí. Každý z vás namaluje dnes nějakou květinku.“ Ale Svobodová Eva se bála, že jsou v hájku zmije, pročež jsem našel klacek a bušil jsem s ním do trávy, abych všechny hady vyplašil a Bejval Antonín pronesl polohlasem: „V březnu hadi, no jo, holka.“ A pan učitel mě viděl a pokáral mě: „Bajzo, Bajzo, takto se chováme k přírodě?“ Pročež Jirsák Čeněk pravil: „On za to nemůže, on je zamilovaný.“ Pročež jsem si řekl, že s ním do smrti smrťoucí nepromluvím, se šlejškou, protože je takový.