2. Klamavá krása motýlů

Corann se pomalým krokem blížil k trůnu. Král sledoval svého bratra přimhouřenýma očima. Netrpělivě bubnoval prsty a bezmyšlenkovitě si navlhčil jazykem rty. Gormlaith to připomnělo motýly, kteří se nemohli dočkat, až smočí sosáky ve sladkém nektaru. Na loukách, kam chodila sbírat byliny, se jich na jaře vždycky třepetala spousta. Tvářili se jako krásná, něžná stvoření, ale ve skutečnosti květiny vysávali.
Gormlaith motýly neměla ráda.
Corann stanul před trůnem a ztěžka polkl. I když jeho výrazy se kvůli jizvám četly hůř, Gormlaith nepochybovala, že Corann ví, co ho čeká. Dal si ruce za záda a zvedl hlavu.
„Tak mluv,“ vyzval krále.