Myslela jsem si, že tě znám. Že poznám, jak se zrovna cítíš, jestli jsi smutný nebo veselý, i když to téměř nedáváš najevo. Každý tvůj pocit byl jako naladěná struna, která se rozezní a já poznám její tón.
Bylo krásné poslouchat zvuky tvých tónů, jak vytváří neslyšnou hudbu, která rozechvívala mé srdce. Každou nepatrnou změnu jsem vycítila, každým vláknem nervů ji registrovala. Bylo to jako cítit svěží vánek a hřejivé sluneční paprsky.
Proč už nic necítím? Utichly snad ty struny v tobě, že jejich hudba není slyšet? Ne. Tvá hudba zní dále, ale už to nejsem já, kdo ji slyší.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Krásnosmutné.
Aplír
Krásnosmutné.
Jo, to je takové ze života,
Tora
Jo, to je takové ze života, bohužel. Dobře napsané.
Ach :(
strigga
Ach :(
Poetické, teskné,
Esclarte
Poetické, teskné, smutnokrásné.
Hezky poeticky napsané, i
Esti Vera
Hezky poeticky napsané, i když závěr je smutný.
Moc krásné :)
Evangelista biolog
Moc krásné :)
Všem
tif.eret
moc díky za komentáře :-)
Krásné...
Saphira
Krásné...