Jedna velká neznámá

Klapnutí dveří, rána školní tašky dopadající do rohu předsíně.
"Kde jsi byla?" zeptám se.
"Učit se matiku." ucedí a protočí oči v sloup.
"Jak to šlo?"
"Blbě. Pořád se mě ptal, co bych s tím dělala teď."
"A co jsi s tím chtěla dělat?"
"Násobit... A on jen zaúpěl a povzdechl si: "Úúú děl! Ženský! Vyděl to!"
Sára se frustrovaně zašklebí a pokračuje: "Přece mu ale po pátém rande neřeknu, že z matiky stejně maturovat nebudu."
"A ví, že to jsou rande, ne doučování?"
"Myslím, že matfyzáci v tom nevidí rozdíl." odtuší zklamaně.
Objekt zamilování si holt žena asi nevybírá.