Ve spárech Raků - XLI.

Říká se, že když se na něco těšíte, čas se doslova vleče. No a funguje to i naopak. Dryn, byť věřil v Šára, měl z blížícího se středu vnitřně strach. Strach z toho, že stane Rakům tváří v tvář. Nejraději by oddálil setkání, ale čas byl neúprosný.

Týden uplynul jako voda a sedmého večera se kus od vesnice rozzářili Drynovi známé pochodně.

„A je to tu,“ zašeptal a postavil vedle Hory. Po chvilce k nim dorazil Šár a mlčky sledovali osamělého muže, jak se pomalu blíží. Dryn moc dobře věděl, kdo to je. Halm. Vůdce Raků, který ho připravil o nohu. Nechápal však, o co mu jde a proč rovnou nezaútočí.

„Dál ani krok!“ pronesl pevným hlasem Šár. Dryn překvapeně zamrkal, když si uvědomil, že Halm doopravdy poslechl příkazu a stojí. „Kdo jsi a co tu se svými muži pohledáváš?“
„Jsme jen prostí muži, kteří se přišli pomstít. Ve vaší vesnici se skrývají dva muži, kteří zabili naše ženy,“ pronesl Halm a kdyby ho Dryn neznal, uvěřil by mu vše.

„A kdo mají být ti muži?“ zeptal se Šár a dál hrál Halmovu hru.

„Jmenují se Hora a Dryn. Nebo se alespoň tak představili nám, když jsme je uvítali v naší vesnici,“ odpověděl Halm. „Navíc stojí po tvém boku,“ dodal a šlehl nenávistným pohledem směrem k Drynovi.

„Chceš mi říct, že tenhle krypl dokázal někoho zabít?“ vysmál se mu Šár. To bych si rád vyslechl. S úsměvem na tváři přistoupil k Halmovi a položil mu ruku na rameno. Dryn si všiml, že má Halm jednu ruku nepřirozeně napnutou a pochopil, že pod košilí skrývá dýku. Než však stačil cokoliv říct, Šár druhou rukou vystřelil k Halmovu břichu a trhnul směrem nahoru.

Dryn nevěřil vlastním očím. Šár byl připraven stejně jako Halm. V rukávu měl ukrytou dýku, díky které jedním tahem rozpáral Halmovi břicho.