Století strojů

Její nejstarší vzpomínka.
Tatínek píše na stroji. Má tmavý oblek a klotové rukávy. Stroj jakoby zpíval.
Další vzpomínka.
Tatínek už nepíše. Pracuje ve vápence. Teď píše maminka. Tajně přepisuje zakázané letáčky. Stroj dýchavičně pokašlává a budí jí ze spaní.
Jí letáčky nezajímají. Je zamilovaná. Do svého učitele z kurzu pro písařky. Ve skutečnosti na stroji nepíšou. Mají klávesnici natištěnou na kusu kartonu. Strojů je málo. Jsou nebezpečné. Dají se na nich psát zakázané letáky.
Nakonec se ve vzpomínkách nad klapkami sklání dětská hlavička. Stroj tluče jako tetřev v posledním tažení.
Stařenka pohladí černý povrch. Čas psacích strojů skončil. Její čas.