První krmení

Pro Jirku i mě bylo první krmení od jeho návratu divné. Opět jsem si připadal jako to dítě, které se bojí, že tomu klukovi ublíží. Z Jirkovo pohledu jsem poznal, že i on má strach.

Když jsem se mu jemně zakousl do krku, lehce sebou cukl, ale zůstal stát. Zaplavila mě vlna jeho pocitů - strach, nenávist, bolest, zrada. Naopak z mé strany k němu připlouval smutek, zoufalství a pocit bezmocnosti.

Naštěstí jsme měli Krápníka. Stačilo aby si před nás sedl, naklonil hlavu do strany a nechápavě nás sledoval. Byl to okouzlující pohled přitroublého štěněte. Pokaždé nám tím dokázal zvednout náladu.