Do světa snů

Hlavu mám v oblacích,
všechen shon, pokřik, smích
téměř už nevnímám.
Zbavím se zemských pout,
mysl má může plout
k vábivým výšinám.

Do vzdušných zámků
na vlnách vánku
nechám se unášet.
Vysněnou říší
v závratné výši
nahradím pustý svět.

K zemi mě táhne blíž
stále ta strašná tíž,
útrapy všedních dnů.
Pusťte mě, nechte jít,
já už si nedám vzít
svou krásnou říši snů.

Do vzdušných zámků
na vlnách vánku
nechám se unášet.
Tam květ nezvadne,
tam radost vládne,
tam je můj pravý svět.

Na lehkých vlnách vánku
do svých vysněných zámků
snad alespoň ve spánku
můžu se nechat unášet.