Druhé povzbudivé povídání... od Profesora!

A je tu druhá sobota a s ní tolik potřebná povzbudivá slova od další šampionky, která již devětkrát vítězně prošla DMD!
Mockrát děkujeme, Profesore!

***

DMD je diagnóza, věřte mi.

Možná, že jste tuto větu slyšeli již mnohokrát; mně ji říkali o studiu na gymnáziu, a na vysoké škole znovu, jenže tenkrát to byla aspoň pravda. Minimálně u těch, kdo tu školu milovali (třeba u mne;-)). To jsem byla schopna vracet se z laboratoře o půlnoci a v sedm ráno tam být zas.
Teď mám DMD.
A DMD to je vášeň. DMD je diagnóza. DMD je důvod proč stát v dešti pod stromem, protože jinde ten internet prostě nechytnete, důvod proč si koupit tablet, když jedete do Itálie, aby vám neunikl ani jediný den… Abyste mohli psát v dolíku pod rozkvetlou třešní…

DMD je život. Někdy je hořké jako pelyněk (ano, kytka rozhodně nesmí chybět), to když by se zrovna některá témata měla zakázat (Periferní bicáček bezesporu vstoupí do dějin.;-D), přesto se hecnem a nastanou nám příjemné dny při čtení.
DMD je důvod, proč ráno vstát a stejně se neprobudit. Způsob jak legálně prosnít celý den.
DMD je líheň. Některé světy poprvé otevřely své brány právě stoslůvkou. Někdo se možná díky stoslůvkám naučil psát….

Máme za sebou dva týdny. Celá polovina měsíce je za námi. Polovina měsíce, kdy každý den napjatě vyhlížíme téma, abychom pak vyděšeně vymýšleli, co na to proboha napsat. Ale víte co, vážení?

Můžeme si za to sami! My a naše vášeň, naše chuť zkoušet nové a překonat sama sebe. Kdybychom nechtěli, nejsme tady…
… a to je velmi dobré.

Moji drazí spoluautoři, spolubojovníci, DMD je zkrátka cesta do snění. Zvu vás, pokračujme po ní. Sněte – a pište – se mnou!