Příliš důrazné zaklepání

„Proč si to Rada myslí?“
Nevypadá, že ji zpráva překvapila, pomyslel si.
„Nejen oni. I já.“ Skály, kameny a země byly jeho oborem, to oba věděli. „Přesně, jak říkala ta stařena. Šlo to zvenčí, ne zevnitř. Jako by se někdo chtěl někam dostat.“
„Kam?“
Otázka mu zněla mechanicky, jakoby bez zájmu.
„Tohle,“ mávnul rukou kolem „je krasová oblast. Závrty, ponorné řeky, jeskyně… Některé nepřístupné. Tak tam.“ Zaváhal. „Máme podezření… Že je tam něco schované.“ Nervózně se zasmál. „Takový dobře utajený sklípek.“
Kývla, jako by doplnil jen poslední detail do jinak hotové skládačky.
„Víš o tom něco?“
„Vím, kdo to byl.“