Na trávě

Vypadá to idylicky, co, panáčku? Jako kratochvíle. Přijedeš sem malovat, ale žít tady, to je dřina od rána do večera, abys věděl. Vstávat za úsvitu, obstarat zvířata, celý den na poli… To by ti zhořklo jako pelyněk, co za mnou sbírá paňmáma.

Jestli mne smíš namalovat? Ale můžeš. Jen jestli si ten vobraz někdo koupí? Koho by zajímala vobyčejnská ženská? Tož, bývala jsem krasavice, ale to už není pravda. I když šmrnc ještě mám, ale tyhle hadry ho maskujou. Když jsem po muži chtěla novou sukni, řekl: „Zlato, nač? Obracíme každou korunu a ještě by ti pak mužský nedali pokoj.“