V komnatách po ránu

“Je to jen taková malá kráva.”
“Ale hezká je.”
“Hezká? Myslíš tvářičky jako jablíčka, vlasy jako havraní peří? Je to vulgární. Na to stačí laciný šminky.”
“Nemaluje se. A ta barva je taky přírodní.”
Královna nervózně poposedla.
“Co ty o tom víš?”
“Dost,” ušklíblo se zrcadlo.
“Styl nemá, ani eleganci. Ty si poletováním po lese nepořídíš.”
“Smiř se s tím, uvadáš, drahá.”
“Já? Já jsem královna.”
“Královna matka. Vedle ní určitě.”
“A co s tím jako podle tebe mám dělat?
“Je to jen taková malá kráva,” usmálo se zrcadlo a polámalo světlo do černoruda. “Nikomu se po ní nebude stýskat.”