Andělé na prahu zkázy

Brautius se užasle zastavil a hleděl na sochy dvou andělů, kteří jako němí svědci hleděli na všechnu tu zkázu.
"Zázrak boží," pokřižoval se Markus, stojící vedle něj.
Brautius potřásl hlavou a rozhlédl se. Nevěděl, proč barbaři anděly ušetřili, ale všechny ty doutnající domy a mrtvá těla v ulicích mu říkaly, že Bůh umírající Římskou říši opustil.
Někde dál ve městě se ozval ženský výkřik plný bolesti a žalu a Brautius jako by se probral z omráčení.
Otočil se ke svým mužům: "už nebojujeme za císaře, ale za Galii. Za domov."
V jejich tvářích viděl strach, který cítil ve svém srdci.