Na Střele

„Vejre, doufám, že jsi nezapomněl camrátka a mazanec,“ oslovil mě šerif naší osady. „To víš, velikonoční vandr je pro naši osadu slavnostní a výroční.“
„Jak bych mohl zapomenout,“ odpověděl jsem. „Mazanec mám ve žracáku, camrátka taky. Letos nejsou vypalovaný, ale malovaný. Jsou parádní, jen počkejte, až je uvidíte.“
***
V pondělí zbývalo jen přejít Střelu. Po kládě, kterou tam někdo provizorně dal místo mostu. Nějak mi to ujelo a sletěl jsem do vody. Na břehu jsem pak vytáhl ze žracáku něco, z čeho kapala voda, a smutně jsem prohlásil: „Tohle byl kdysi mazanec.“
Šerif jen dodaL: „A z camrátek je mazanina!“