O pár týdnů později se vypravili na procházku k schönbrunnskému paláci. Krása střídala nádheru. Závoj vlečku.
„Už jste přemýšleli o tom, jak to malé pojmenujete?“ zeptala se hraběnka, zavěšená do Alexandra.
„Chlapce by chtěli pojmenovat po mně,“ odvětil a proti vlastní nejlepší vůli se zapýřil. „Pro děvče snad Alžběta.“
Na okamžik ztuhla. Všiml si.
„Osobně neholduji pojmenovávání novorozeňat po mrtvých sourozencích. Ale jistě můžete argumentovat tím, že mrtví už jména nepotřebují.“
V doslechu byly jen okrasné keře a stromy. Přesto se hraběnčina slova nesla němou ozvěnou až k uším všech, kteří o ně stáli. O některých věcech se zkrátka nemlčí.
Když jsem se hrabala v matrikách nebo pročítala rodokmeny šlechtických a jiných rodů, vždycky mě tenhle zvyk zarážel. Já bych si tedy mrtvé dítě takhle připomínat nechtěla...
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Taky mě to fascinuje. Táta
Erys
Taky mě to fascinuje. Táta trochu pátrá po historii svého rodu, a občas jsou tam třeba tři děti stejného jména (nevím, jestli jsem neviděla i čtyři). Jakmile jedno umřelo, další narozené [správného pohlaví] se pojmenovalo stejně. Ale myslím, že tam to byla hlavně touha mít dědice se stejným jménem (typicky se to, aspoň v tom našem rodě, děje se jmény po rodičích). Já si to představit neumím, ale spíš kvůli dojmu porušení identity těch dětí než kvůli připomínání zemřelého dítěte.
Každopádně drabble je povedené.
Přesně tak, mě z toho mrazí.
Ancient Coffee
Přesně tak, mě z toho mrazí.
Děkuju za komentář :)
Jo, to je fakt divný. Ale
Tenny
Jo, to je fakt divný. Ale drabble má krásnou atmosféru! :)
Děkuju :)
Ancient Coffee
Děkuju :)
Traduje se v rodině, že
Peggy
Traduje se v rodině, že rodiče mé babičky z tátovy strany měli 3 dcery. Nejstarší, druhorozená umřela a pak se narodila babička a pojmenovali ji stejně jako tu mrtvou.
Doklad (třeba rodný a křestní list) té prostřední sestry jsem nikdy neviděla, ale strejda mi vyprávěl, že "stařenka nikdy nejedla jahody, protože když maminka, co jí umře děcko, jí jahody, to děcko v nebi pláče".
Já bych to teda asi nedokázala pojmenovat dítě po vlastním umřeném dítěti.
Ty jahody, to je úplně jiný
Ancient Coffee
Ty jahody, to je úplně jiný level... Uf.
Díky za komentář.
Já teď asi budu rejpal. Ale
Eillen
Já teď asi budu rejpal. Ale jelikož bylo dítě oficiálně někoho jiného a ne soudce nevybral jméno mrtvého sourozence...
Hrozně se mi na tomhle kousku líbí, jak se ptá hraběnka Alexandra, zda už přemýšleli a do toho dotazu zahrnula i jeho. Jako by to dítě bylo všech tří. :-)
A já rejpavě odpovím, že
Ancient Coffee
A já rejpavě odpovím, že poloviční sourozenec taky sourozenec a neoficiální sourozenec taky sourozenec ;).
Děkuji, to je také můj oblíbený kousek dialogu :)
Taky mi to připadá divné,
Saphira
Taky mi to připadá divné, jako by si to dítě pak s sebou nešlo kousek z toho mrtvého sourozence. Třeba Vincent se narodil o rok později na den přesně jako jeho zemřelý bratr Vincent, a když viděl jeho hrobeček, asi mu z toho nebylo dobře.
Je to megadivné. Skoro by mě
Ancient Coffee
Je to megadivné. Skoro by mě zajímalo, jestli to někdo třeba udělá ještě dneska...
Ty jsi dělala genealogie?
neviathiel
Ty jsi dělala genealogie?
Nevím, jak dnes, ale ještě můj děda měl dva starší bratry, kteří se jmenovali stejně. Oba zemřeli jako velmi malé děti.
"Dělala genealogie" je asi
Ancient Coffee
"Dělala genealogie" je asi moc vznešené označení :). Snažila jsem se dát dohromady vlastní rodokmen, značně amatérsky, nepříliš úspěšně. Ale bavilo mě to :).
Aha. Taky awkward série jmen
neviathiel
Aha. Taky awkward série jmen v příbuzenstvu? :)
Tak určitě, bez toho by to
Ancient Coffee
Tak určitě, bez toho by to nebylo ono :D