Ozvěna minulosti

Upíraly se na ni čtyři páry očí. Ve dvou tvářích byla patrná rozpačitá zvědavost. Ovšem dva mladí muži ji pozorovali se zcela očividnou nostalgickou něhou. Měla všechno, jak má být a jak si ji pamatovali. Všechno sedělo. Před nimi stála blondýnka s londýnským akcentem a mírně rošťáckým úsměvem.
Ale najednou všechno bylo jinak. V jejím pohledu bylo něco krajně znepokojujícího a mrazivého. Ty něžné oříškové oči lehce zasvítily a odhalily nekonečný proud času, který ji pohltil.
"Rose?" zašeptal Desítka. Z nostalgie se náhle stal strach.
"Už ne. Říkejte mi Velký zlý vlk." Její krásný úsměv se změnil v nepříjemný úšklebek.